Petofi Sándor

Závody začínaly v sobotu ve dvě hodiny odpoledne, před tím byl trénink. V Budapešti velmi nesměle vycházelo slunce a mně se vůbec nechtělo strávit celý den v obchodním centru. Chtěla jsem se projít a alespoň malinko se s touhle metropolí seznámit. A hlavně babička slavila narozeniny a já jí chtěla ve vyhlášené cukrárně koupit marcipánové bonbóny.

The start of the race was at two o'clock in the afternoon on Saturday. The sun was rising slowly and I did not want to spend all day in the shopping mall. I wanted to get known Budapest at least a little bit. Also grandmother is going to celebrate her birthday and I wanted to buy famous marzipan sweets.

Apáczai Csere Jámos

Michal odjel z hotelu tedy sám a já se vydala k Dunaji. Po chvíli se přede mnou otevřel pohled na řeku v oparu. Ležel na hladině jako peřina a v dálce z oparu koukaly jen špičky hradních věží. Bylo brzo a tak jsem potkala jen hrstku lidí, což bylo příjemné. Stála jsem na mostě, slunce se mi opíralo do zad a opar se mi začal ztrácet před očima. Během pár minut se objevila hladina Dunaje, na níž plavaly ledové kry. Ztrácely se mi jeden za druhým pod nohama a já se nemohla hnout. Prostě jsem jen stála a pozorovala, jak Budapešť vstává do krásného slunečného dne. Asi po dvaceti minutách jsem koukla na hodinky, byl nejvyšší čas najít cukrárnu.

Michal left alone and I walked to the Danube. After a while a view of the river lost in the mist appeared . It was lying there like a blanket, hid the river level and somewhere in the distance the castle towers could be seen. It was still early and I met only a few people, which was nice. I stood on the bridge, the sun was shining on my back and the mist began to disappear very fast. Within minutes the level of the Danube appeard and I recognized ice floes floating there. One after another was floating under my feet, and I could not move. I simply stood and watched Budapest to wake up into a beautiful sunny day. After about twenty minutes I looked at my watch, it was time to find a pastry shop.

Kossuth Lajos a Dunaj přede mnou

Dunaj

Ráno v Budapešti

Kdo je na sladké, nesmí z Budapešti odjet bez toho, aniž by ochutnal marcipán. Vyhlášenou cukrárnou, kavárnou a čokoládovnou je Szamos Gourmet Ház, kam jsem měla namířeno. Koupila jsem bonbóny pro babičku i rodiče, kteří hlídali Ellu a ani na ní jsem samozřejmě nezapomněla. Medvěd z marcipánu byl jasnou volbou, z něho se zblázní radostí.

Who is into sweets, can not leave Budapest without having tasted a marzipan. Renowned pastry shop, café and chocolate factory is Szamos Gourmet Ház, where I was going. I bought candy for our grandmother and parents, who were taking care of Ella this weekend and of course, I have not forgot to by bear from marzipan for Ella as well.

Számos Gourmet Ház

Čas byl neúprostný, ale snažila jsem se ho nevnímat. Pokračovala jsem proti proudu Dunaje, přešla po mostě Lanchid na druhý břeh a za chvíli jsem se dívala na opravdu majestátní budovou parlamentu. V Budapešti je vůbec všechno obrovské. Koryto Dunaje, několikaproudé silnice v centru, kostely, nádraží...

Time was running fust, but I tried to ignore it. I continued walking up the river, crossed Lanchid bridge over to the other side and after a while I looked at truly majestic parliament building. I think, in Budapest, there is everything huge. Starting from the Danube, wide roads in the downtown, to churches, railway stations ...

Lanchid

Lanchid

Lanchid

Hodinky ukazovaly půl druhé, už jsem opravdu musela vyrazit. Vlezla jsem do metra a cestou na Downmall jsem si uvědomila, jaká škoda je, že sem jezdím vždycky jen za nějakou akcí a Budapešť jako takovou ignoruju. Je úžasná.... a proto se vrátím... za ní!

My watch showed half past one, I really had to go. I took the subway to Downmall. I realized what a pity it is, that I always travel to Budapest to join some event and not to visit Budapest itself. It is amazing city .... so I'll be back ... to visit it!