Auto jsme nechali ve Slavonicích, ve městě, kde se potkává Morava s Čechami. Slavonice leží na území Moravy, ale katastrálně spadají do Jihočeského kraje. Pyšní se náměstím lemovaným renesančními domy, ale Telči z mého pohledu nemůže konkurovat. Ve městě jsme se zdrželi pár minut a radši jsme ujížděli po žluté značce ke kostelu Svatý Duch. Cesta vede po Graselově stezce, která je značená bílým písmenem G ve žluté tečce.

kostel Svatý Duch. Slavonice

kostel Svatý Duch. Slavonice

Stezka vede v místech, kde na začátku 19. století loupil Johann Georg Grasel. Odtud údajně pochází označení „grázl“ pro darebáky. Graselovy stezky tvoří sedm výletních okruhů. Ta naše nás vedla po asfaltce lesem až k odbočce ke Graselově sluji, kde se loupežníci schovávali. Víc než sluj samotná, nás zaujala skála s ohromnou puškou, která je nedaleko. A všude borůvky. Prostě nádhera.

Graselova stezka

Nechtěli jsme se vracet a tak jsme pokračovali po lesní cestičce k Schillerovu kameni. Celkem prudký kopec jsme sjeli do Peníkova a zamířili do Českého Rudolce. Velké stoupání mělo teprve přijít, tak jsme si tady dali oběd. Tahle nenápadná vesnice ukrývá naprostý skvost, kterému se přezdívá Malá Hluboká. Předlohou byl zámek Windsor v Anglii. Stavba je v současnosti v dezolátním stavu, ale pozitivní je, že rekonstrukce už začala. Snad povede ke zdárnému konci, zámek by si to opravdu zasloužil.

Zámek Český Rudolec, Malá Hluboká

Zámek Český Rudolec, Malá Hluboká

Stoupáme přes Radíkov do obce Nový Svět. Krásná stavení v ještě krásnější přírodě za ten šílený kopec stály. Za odměnu můžete využít samoobslužný výčep piva na konci vesnice. Pro mě byl ale odměnou sjezd příjemnou lesní cestou k rybníku Zvůle. Počasí nám přálo, ale plavky jsme s sebou neměli. Alespoň jsme smočili v rašelinné vodě nohy.

Česká Kanada, Nový Svět

Česká Kanada, Nový Svět

Po každém sjezdu následuje logicky stoupání. Tentokrát pod vrch Šibeník, do samého srdce České Kanady. Cesta vede po silnici a to mě ukrutně nebaví. Naštěstí brzo uhne do lesů na asfaltku, kam je zákaz vjezdu motorových vozidel. Další zastávkou je farma v Rožnově, kde chovají bizony. Mají tu kromě restaurace i stánek s občerstvením a dětské hřiště. Vyhlásili jsme tady krátkou pauzu a pak pokračovali na hrad Landštějn.

Čas nás tlačil, tak jsme nechtěli jít ani dovnitř, ale Ella byla neústupná. A ještě že tak. Landštejn je jedna z nejzachovalejších ukázek středověké pevnosti a nám učaroval. Žádné prohlídkové okruhy, celý si ho můžete projít v klidu ve svém tempu. Když si vyšlápnete po dřevěných schodech na věž, odměnou je vám krásný výhled do krajiny. Decentní květinová výzdoba a celková úprava hradu je tou pověstnou třešinkou na dortu.

Hrad Landštejn

Po návštěvě hradu nás čekalo poslední stoupání na Čihadla. Tady se setkávají hranice Čech, Moravy a Rakouska. Táhlý kopec po silnici a následné stoupání k hraničnímu kameni je opravdu výživné. Trojhranný hraniční kámen je ukryt v lese kousek od cesty a nelze ho minout. Ella nedokázala pochopit, jak je možné, že je jednou nohou v Čechách a druhou v Rakousku. „A co je to hranice? Vždyť tady žádná hranice není,“ pořád opakovala. Buď za to ráda, holko naše…

Česká Kanada, Trojmezí

Česká Kanada, Trojmezí

Bylo kolem páté a přišla na mě únava. Naštěstí jsem šlápla asi jen dvakrát do pedálu a do Maříže jsem se z kopce vezla. Maříž a jeho vyhlášená veselá keramika. Měli ještě otevřeno, tak jsme toho využili. Pokud máte náladu, můžete si tu sami keramiku vyrobit, nebo nazdobit. My netvořili, jen nakupovali. Ella si vybrala kachel s myškou. Odtud už to bylo do Slavonic, tedy do cíle, jen pár minut.

Maříž

Maříž

Keramika Maříž

Ujeli jsme 45km, vyrazili v jedenáct hodin dopoledne a k autu se vrátili kolem půl šesté. Na kole jsme strávili 3 hodiny čistého času. Zbytek cesty jsme poznávali, kochali se, brouzdali se ve vodě a odpočívali. I když nepatřím k fanouškům šlapání do kopce, vlastně ho bytostně nenávidím, tak někdy je dobré se hecnout. Jsou místa, která za to stojí. A Česká Kanada je jedním s nich.

Itinerář cyklostrasy Česká Kanada