Úvodní stoupání z obce Mořina

Auto jsme nechali v obci Mořina, tedy na kopci, který zná každý cyklista z Prahy a okolí. Žlutá turistická značka nás vyvedla nad obec do polí. Stoupání hned takhle na začátku cyklovýletu jsme velmi ocenili, protože jsme se alespoň trochu zahřáli. Zakrátko už
jsme stáli nad lomem Velká Amerika, jehož zamrzlá hladina se ve slunečním svitu krásně třpytila. Drželi jsme se stále žluté a po pěšině jsme dojeli na druhou stranu, kde se nám bývalý vápencový lom otevřel v celé své kráse. Hlavně v létě je velkým lákadlem pro turisty, ale i fi lmaře. Vstup dolů je ovšem z bezpečnostních důvodů zakázán. Lom ale pamatuje i temné období 50. let minulého století, kdy tu byli nasazení v přetěžkých podmínkách političtí vězni. Vápenec se tady těžil takzvaným americkým způsobem – odtud pochází i název Amerika.

Lom Velká Amerika

Pokračovali jsme kolem lomu Mexiko k lomu Malá Amerika a drželi se stále žluté turistické značky. Trasa měla pár technicky náročnějších pasáží, ve kterých si můj manžel Michal liboval, ale zvládla jsem je i já. Po výjezdu z lesa na nás čekalo kratší stoupání po poli, ovšem odměnou nám byl opravdu krásný výhled na Český kras. Naší další zastávkou po Malé Americe byl Svatý Jan pod Skalou. Rozhodli jsme se pokračovat po žluté a napojit se na červenou turistickou značku. Ovšem tahle trasa je pro pěší a na kole tady neprojedete. Doporučuji tedy do Svatého Jana dojet pohodlně přes obec Bubovice.

Výhled do okolí byl naprosto dokonalý

Lom Malá Amerika

Míříme po žluté turistické značce do Svatého Jana

Lesní cesty byly zmrzlé. Tam, kam se slunce nedostalo, byl poprašek sněhu a místy i led. Museli jsme jet opatrně. Dokonce i Bubovické vodopády, kam jsme bez problému na kole dojeli, byly zmrzlé. A tak jsme přes ně lehce přenesli kola a pokračovali ve velmi náročném stoupání. Měla jsem na svém Ghostu Teru 9 nejnižší převod a zařazený stupeň Turbo, a i tak jsem se dost zapotila. Nemít tohle skvělé terénní elektrokolo, určitě bych se prošla a musela tlačit, protože by bylo nad mé síly tento
kopec vyjet.

Zamrzlé Bublovické vodopády

Zamrzlé Bublovické vodopády

Od rozcestníku Propadlé vody následoval technicky náročný sjezd. Michal si to užíval, ale já jsem místy raději z kola sesedla. Po výjezdu z lesa nás už vítal klášter benediktinů ve Svatém Janu pod Skalou. Obec je právem považována za perlu Českého krasu.
Malá osada leží na břehu potoka Loděnice a je ukryta uprostřed listnatých lesů pod bělostnými skalisky. Jedná se o nejstarší poutní místo v zemi. 

Podle legendy tu žil v jeskyni křesťanský poustevník Ivan se svou ochočenou laní, kterou mu seslal Bůh, aby
mu dávala mléko. Při honu ji ale poranil kníže Bořivoj a její krvavá stopa ho přivedla až k poustevníkovi. Jako omluvu mu nabídl bydlení na hradě Tetíně, ale poustevník odmítl. Bořivoj mu tak splnil alespoň jeho poslední přání. Nechal na místě postavit kostel na památku svatého Jana Křtitele, který se mu v jeskyni několikrát zjevil a chránil ho před ďáblem. Odtud pochází jméno poutního
místa, kam míří každý rok spousty turistů i kvůli úchvatné vyhlídce z vysoké skály nad obcí.

Rozcestník Propadlé vody

Na kole se na vyhlídku nedostanete. Doporučuji nechat kolo zamčené dole v obci a vyjít si nahoru pěšky. Stoupání je to poměrně náročné s velkým převýšením, ale opravdu za tu námahu stojí.

Kaple cestou na vyhlídku u Svatého Jana

Pohled z vyhlídky na Svatého Jana pod Skalou

Ze Svatého Jana pod Skalou jsme pokračovali již po silnici, která kopíruje tok potoka Loděnice. A zimní krajinou mezi zalesněnými svahy jsme dojeli do obce Hostim. Tady jsme se chtěli napojit na cyklostezku, která vede údolím potoka až do Srbska. Bohužel je v současné době uzavřená, protože hrozí pád kamenů ze skalních stěn. Nechtěli jsme riskovat, tak jsme nejdříve stoupali několik
kilometrů serpentinami nahoru a následně sjeli do Srbska po silnici. Podél Berounky jsme dojeli až do Karlštejna.

Cestou do Srbska

Berounka

Není třeba se rozepisovat o středověkém hradě, který zaujímá mezi českými památkami výjimečné postavení. Každoročně sem přijíždějí davy turistů. My jsme však zažili podhradí téměř bez lidí, ačkoliv má hrad přes zimu o víkendech otevřeno. Dlouho jsme se nezdržovali. Už jsme totiž měli v nohách přes 20 kilometrů v mrazu, únava se pomalu dostavovala, a tak jsme rychle
stoupali z Karlštejna zpět do obce Mořina k autu.

Karlštejn

Nakonec jsme ujeli krásných 25 kilometrů a přiznávám, že jsem se tentokrát svým Ghostem nechala vézt. Většinu času jsem měla zařazený stupeň Turbo a zbytečně se tak netrápila, protože jízda tu díky kopcovitému rázu krajiny není zadarmo. Baterie silnému mrazu statečně odolávala a ubyla mi jen jedna čárka, což jsem nečekala a mile mě to překvapilo.

Co říci závěrem? Abychom vyrazili na kolo s Michalem jen sami dva bez dcery, to se stává velmi zřídka. Když se to podaří a máme čas sami na sebe, užíváme si svobodu, kdy nemusíme nic řešit, brát na nikoho ohled a odpovídat na milion otázek – v tom nás jistě chápou všechny rodičovské páry, které se snaží najít si čas také jen samy na sebe. Neřešíme terén ani délku trasy, prostě jedeme a užíváme si volnosti. Všichni si ťukali na čelo, že jsme šli v mrazu na kolo, ale my jsme si to vážně moc užili. Byl to skvělý den i díky přírodnímu bohatství v úchvatné Chráněné krajinné oblasti Český kras.

Cyklostrasa Českým krasem