Logarská dolina

Zmíněná Solčavská panoramatická cesta vede krásnou přírodou s úchvatnými výhledy na vrcholky Alp, i na údolí a pastviny a má dvacet zastávek. Zastávkami provází malý pastýř Krištof, který se vydává z vesnice Solčava po stopách svých učitelů hledat ztracené ovce. Celý okruh je rozdělen na několik částí po třech údolích, která v regionu jsou. My jsme si vybrali tu část, jež vede údolím Logarské doliny a nad ní.

Byli jsme ubytovaní v samém centru Logarské doliny a vyrazili tedy na cyklovýlet odtud. Z mapy jsme vyčetli, že nás čeká dlouhé stoupání, takže jsem si vozík s dcerou připojila za elektrokolo Ghost Teru 9 já. Přeci jen měl Michal po závodu Světového poháru trochu unavené nohy. Úzkou horskou silnicí jsme od naší farmy dojeli podél pastvin až k mýtnici a za ní jsme odbočili vlevo na hlavní silnici. Za vjezd do Logarské doliny motoristé platí, zdarma sem mohou jen pěší a cyklisté.

Mýto na začátku Logarské doliny

Po pár metrech stoupání jsme se ocitli pod roklí Lamotje. Ze skály na nás shlížel veliký zelený drak Lintver. K místu se váže legenda o tom, jak vzniklo sousední údolí Matkov kot. Drak svým mohutným ocasem prolomil bariéru, tím vypustil jezero a zapříčinil obrovskou povodeň v údolí. Voda pak do údolí přinesla kolébku s plačícím dítětem. Na památku této události nechali místní obyvatelé postavit kostel Panny Marie Sněžné v Solčavě. Rokle je aktuálně pro havarijní stav nepřístupná.

Bájný drak Lintver ve skále

Před námi bylo nejnáročnější stoupání z celého dne. Pět kilometrů a téměř 580 výškových metrů. Trasa vedla po hlavní silnici, jedna zatáčka střídala druhou a já byla šťastná, že nám stromy poskytují v horkém letním dni stín. Mít za sebou 30kilogramovou
zátěž v podobě vozíku a dítěte je na úbytku baterie znát. Jela jsem z větší části na stupeň Sport, ale přišly úseky, které bych bez Turba nezvládla. Čárka na baterce rychle ubývala a dojezd v kilometrech se mi na displeji snižoval závratnou rychlostí. I kdybych stokrát chtěla baterku ušetřit tím, že pojedu třeba na Tour, tak kopec by byl nad mé síly. Uklidňovala jsem se tím, že pak už trasa povede převážně z kopce, baterka si odpočine a zase se mi počet kilometrů na dojezd zvýší.

První zastávkou po vystoupaných serpentinách byla farma Žibovt. Tato usedlost leží uprostřed hor a je obklopena loukami a lesy. Domácí kuchyně je založena především na sezónních surovinách, které se nacházejí na zahradě, loukách a lesích a současně respektují tradici. Na chvíli jsme sesedli z kol, po dřevěném chodníku podél lesa došli k lavičkám a užívali si první výhled na Alpy.

Symbol draka je na každé zastávce

Kamnicko-savinjské Alpy

Psí hlídač na farmě Žibovt

Od farmy Žibovt ještě pár metrů stoupání přišlo, ale nebylo to už nic dramatického. Terén se srovnal a najednou i baterka jako by začala regenerovat a dojezdové kilometry mi začínaly přibývat. V klidu jsem si tedy užívala jízdu po silnici a kochala se výhledem do okolí. Minuli jsme další farmu Pastirkovo a zastavili na vyhlídce u farmy Klemenšek, která se nachází přímo nad Logarskou dolinou.

Farma Klemenšek

Tento výhled nám vyrazil dech. Kola jsme nechali u cesty, sedli si do dřevěných lehátek a užívali si té krásy kolem. Za tohle ten výšlap opravdu stál.

Vyhlídka přímo nad Logarskou dolinou

Za vyhlídkou jsme začali pomalu sjíždět kolem pramene minerální vody na úpatí hory Mt. Olševa ke kostelu svatého Ducha. Pokud máte čas na zastávku a chcete pramen ochutnat, musíte nechat kola u cesty a jít pár desítek metrů pěšky. Voda je pitná, a říká se, že má díky vysokému obsahu železa a oxidu uhličitého léčivé účinky.

Výhledy na Alpy po cestě nebraly konce

Zanedlouho jsme dojeli k romantickému kostelu svatého Ducha, od kterého byl další krásný výhled na vrcholky hor. Aktuálně jsme se ocitli v nadmořské výšce 1235 metrů nad mořem. Hned naproti je farma Strevc, kde jsme si dali výborný štrúdl a vychlazené pití. Na zahrádce jsme byli sami a vychutnávali si nejen občerstvení, ale i neskutečné ticho, které tu panovalo.

Kostel sv. Ducha

Bylo horko a já se těšila na sjezd do obce Podolševa. Míjeli jsme chatu Rogar, která je nejvýše položenou turistickou farmou ve Slovinsku, kde lze nalézt ubytování. Její umístění uprostřed lesů a pastvin nabízí nádherné výhledy na Kamnicko-Savinjské Alpy, zejména Mt. Raduhu a Mt. Olševu. Oblast je skutečně úžasná, protože se nachází v chráněné oblasti Natura 2000, která se vyznačuje výskytem divokých zvířat a původních rostlin. Takovými, které jsou v dnešní době považovány za vzácné, nebo dokonce
ohrožené. Velké dřevěné sochy medvěda a pračlověka za farmou zvou na medvědí stezku vedoucí do archeologického naleziště Zijavské jeskyně Potočka, kde se dozvíte více o životě pračlověka a jeskynního medvěda.

Farma Rogar a upoutávka na Zijavské jeskyně Potočka

Asfaltovou silnici po chvíli vystřídala prašná cesta, takže jsem sjížděla s větší opatrností, aby mi to s vozíkem neuklouzlo. Shodli jsme se s Michalem na tom, že jsme udělali opravdu dobře, že jsme nahoru stoupali druhou stranou po asfaltu. Tudy by to bylo bývalo mnohem náročnější. Když jsme se blížili do vesnice Solčava, prašná cesta se změnila opět v asfaltovou a jelo se skvěle.

Sjezd do Solčavy

Solčava je malá alpská vesnice zasazená do poměrně úzkého údolí řeky Savinji, kde je chráněna Kamnicko-Savinjskými Alpami a pohořím Karavanky. Tady oficiálně začíná a končí panoramatická cesta. My jsme ale byli teprve ve dvou třetinách našeho výletu. Podél řeky Savinji jsme v poklidu dojeli k mýtu Logarské doliny a rozhodli se jí projet až na samý konec k vodopádu Rinka.

Solčava

Logarská dolina

Pastviny v Logarské dolině

Výběhy v Logarské dolině

Logarská dolina

Baterka se mi sjezdem trochu zregenerovala a hlásila dojezd 20 kilometrů. Ovšem to jsem ještě netušila, že zhruba od poloviny Logarské doliny nás čeká 6kilometrové táhlé stoupání. Dojezdové kilometry znovu rychle ubývaly, a když jsem dorazila na parkoviště před vodopádem Rinka, byla baterie téměř vybitá. K vodopádu se na kole nedá dojet, ale pohodovou procházkou jste tam za pár minut a určitě stojí za vidění. Odsud už jsme to měli k naší farmě krásně z kopce, takže jsem se nemusela stresovat s téměř vybitým akumulátorem.

Vodopád Rinka

Restaurace u vodopádu

Byla to náročná cesta na stoupání s velkou zátěží za elektrokolem, nohy jsem po celém dni trochu cítila, ale nelituju ani jednoho nastoupaného metru z této 41km dlouhé trasy. Protože to, co nás po výšlapu čekalo, je nepopsatelné. Krásná příroda a dokonalé výhledy na Alpy, pastviny, louky a údolí se navždy vryly do naší paměti a budeme na to rádi vzpomínat.

Itinerář cyklotrasy