Nice

Nice

Cannes, St. Tropez a hlavně St. Maxime jsou všechno místa mému srdci nejbližší. Pokaždé jsem se nemohla dočkat procházek úzkými uličkami s kavárnami, obchůdky a výbornou zmrzlinou. Bloumání po pláži, kdy se Ella cpe pískem, o rok později dělá bábovky a rok na to už staví hrady, to jsou všechno vzpomínky, které mi nikdo nevezme.

Ovšem Nice jsme si teď prošli poprvé. Vlastně ani nevím, proč jsme ho vždycky vynechali. Autem se do centra dá skvěle dostat a díky podzemním garážím jde i lehce zaparkovat. Tedy pokud nemáte dodávku, se kterou se do garáží nevejdete kvůli výškovému limitu. To pak musíte obtížně hledat místo na ulici.

Nice

Nice

Nakonec jsme zaparkovali nedaleko baziliky Notre-Dame de I´ssomption a vydali se pěšky po Avenue Jean Médecin. Museli jsme se zastavit u kašny na náměstí Place Masséna a pozorovat vodu. V neděli se v Nice zrovna jela etapa silničního závodu Nice - Paris, takže na náměstí bylo depo a promenáda podél moře byla oplocená a velmi střežená. Vzhledem k loňským událostem je to pochopitelné. Museli jsme projít detektorem kovu a nechat nahlídnout do kabelky.

Nice

Nice

Slunce nám bohužel zašlo a trochu se zvednul vítr, ale Elle to nevadilo. Nadchla se pro bubliny, ve kterých poskakovala a nechtěla se hnout. Nakonec nám odpustila, když se mohla svézt na pohádkovém kolotoči. Velkým zážitekm pro ní bylo ale vidět na vlastní oči stromy plné pomerančů.

Nice

Nice

Nice

Nice

Nice

Nice

Po téhle procházce jsme usoudili, že je čas se vrátit k autu a vydat se dál do italského Finale Ligure, které je od Nice asi hodinu a půl jízdy autem. Jsem ráda, že jsme si udělali čas a malou část tohoto velkého města viděli. A to je právě ono. Velkého. Pro mě je Nice příliš neosobní, i když na první pohled moc hezké město. Nevysílá ke mně žádnou energii. Já už prostě budu navždy milovat hlavně St. Maxime a St. Tropez.