Kostel Sv. Linharta v Pohorské Vsi

Auto jsme zaparkovali v Pohorské Vsi na malém parkovišti před budovou Informačního centra. Báli jsme se promluvit nahlas, jaké tu bylo ticho. Místo po silnici jsme se vydali na kolech nad vesnici do polí a pak lesní cestou pokračovali až na oficiální cyklotrasu 1193. Pěšina je úzká, ale na kole se projet v pohodě dá. Cyklostezka je asfaltová a táhne se poměrně hustým jehličnatým lesem.

We left the car in the Pohorská Ves village at a small parking area in front of the information center building. We were afraid to speak loudly as it was so silent there. Instead of the road, we drove by bikes above the village into the fields and then continued on the forest path to the official cycling trail 1193. The path is narrow, but you can ride a bike well. The cycling trail is asphalted and stretches over a relatively dense coniferous forest.

Pěšinou lesem nad Pohorskou Vsí

Oficiální cyklostezka

Cestou jsme minuli pár krmelců pro zvěř a informační ceduli o Žofínksém pralese. K němu lze na kole dojet, ale protože je oplocený a veřejnosti nepřístupný, pokračovali jsme dál k Huťskému rybníku. Ten nám vyrazil svou krásou dech. Jako by ho někdo namaloval. Slezli jsme z kol a kochali jsme se. Všude kolem lítaly vážky a voda byla tak průzračná, že jsme mohli bez problému pozorovat čilý život pod vodou.

On the way, we passed a couple of feeders for wild animals and an information sign about the Žofín primeval forest. It is possible to reach it by bicycle, but because it is fenced and not accessible to the public, we continued on to the Huťský pond. Its beauty took our breath. As if someone had painted it. We got off the bike and we were enjoying this place. The dragonflies were flying around, and the water was so clear that we could see the underwater life without a problem.

Huťský rybník

Huťský rybník

Huťský rybník

Po nějaké době jsme sedli znovu na kolo a užívali si jízdu lesem. Minuli jsme zaniklé obce Stříbrné Hutě a Janovy Hutě, které připomínají už jen informační cedule. Když jsme vyjeli z lesa, naskytnul se nám nádherný výhled do okolí na louky a protější kopce.

After a while we continued and enjoyed the forest ride. We passed the extinct villages of Stříbrné Hutě and Janovy Hutě, which are already reminded only by the information sign. When we got out of the woods, we had a splendid view of the surroundings on the meadows and the opposite hills.

Oblast mezi zaniklými obcemi Stříbrné a Janovy Hutě

Na každé louce byl posed. Neodolali jsme a za Janovými Hutěmi jsme na jeden vylezli. Zážitek pro Ellu to byl veliký.

There was a high shooting stand at every meadow. At Janovi Hutě we climbed to one. The experience for Ella was great.

Posed u Janových Hutí

A tady přišlo opravdu dlouhé a poměrně prudké stoupání. Ellu tentokrát v rámci tréninku táhnul Michal a bylo mi ho hodně líto. Několikrát jsem mu nabízela, že si Chariota vezmu za své elektrokolo, ale nechtěl. Smekám. Vystoupali jsme až k Lužnici, kde jsme u vody chvíli poseděli.

And here came a really long and quite steep climb. Ella´s Chariot was connected to Michal´s bike this time and I was very sorry. I offered him several times to connect the Chariot carrier to my electric bike, but he did not want to. He is a hero. We went up to Lužnice river, where we rest for a while.

Stoupání k Lužnici

Lužnice

Za mostem přes Lužnici jsme se dali vlevo a vnořili se opět do lesa. Cestou jsme narazili na několik stromů, které vrostly do sebe a cestu nám zpříjemňoval hučící potok. Ovšem největším zpestřením pro Ellu byla dvě poměrně velká mraveniště.

Behind the bridge across the Lužnice river, we turned left and drove back into the forest. On the way, we saw several trees that grew in themselves and the thrilling stream made our ride more pleasant. But the biggest experience for Ella was two relatively large anthills.

Oblast od Lužnice do Pohoří na Šumavě

Zatímco Ella pozorovala hemžení v mraveništi, já jsem se nechala unášet výhledem na kostel Svaté Panny Marie Dobré rady v Pohoří na Šumavě. Tento pozdně barokní kostel nechal v Pohoří postavit majitel zdejšího panství hrabě Josef Jan Buquoy na místě starší kaple z roku 1779. Po druhé světové válce byli odsunuti německy mluvící obyvatelé a obec se postupně vylidnila. V 50. letech byl kostel využíván jako stáj pro dobytek. V roce 1999 se po dešti zřítila věž kostela, která při pádu zničila chrámovou loď. Zůstaly stát jen boční obvodové zdi a presbytář. Částečně je kostel obnoven, loď (bez přední stěny) zůstala bez střechy, krovů a klenby, opravena zde byla pouze koruna zdiva. Novou zdí s oknem a dveřmi je naopak nově uzavřena kaple, která vznikla z presbytáře. Sakristie a přístavky mají nová okna, loď má jen rámy oken beze skel. Kostel je volně přístupný a je to magické místo, jehož atmosféru fotografie bohužel nepřenesou.

While Ella was watching the life in the anthill, I enjoyed the view to the Church of the Holy Virgin Mary of Good Advice in Pohoří na Šumavě. This late Baroque church was built by the owner of the local estate, Count Josef Jan Buquoy, on the site of the older chapel from 1779. After the Second World War, German speaking people were displaced and the village gradually disappeared. In the 1950s, the church was used as a stable for cattle. In 1999, after the rain, the tower of the church collapsed and destroyed the temple ship during the fall. Only the side walls and the presbytery remained. Partially, the church was restored, the ship (without the front wall) remained without a roof, trusses and vaults, only a coronation of the masonry was repaired. A new wall with a window and a door, on the other hand, is a newly closed chapel, which originated from the presbytery. Jacquards and annexes have new windows; the ship has only window frames without glass. The church is open to public and it is a magical place whose atmosphere is unfortunately not transferable.

Kostel Svaté Panny Marie Dobré rady

Když jsme opustili Pohoří na Šumavě, rozpostřela se před námi krajina, která mi silně připomněla Modravu. Rozlehlé pláně, balíky slámy, blízko cesty šumící potoky a Pohořský rybník, do něhož se opíralo slunce a tak jeho břeh, hladina i dno hrály všemi barvami. Příroda je opravdu mocná čarodějka.

When we left Pohoří na Šumavě, there was a landscape that reminded me of Modrava. Sprawling plains, haystacks, streams all over us, and Pohořský pond. The sun was shining on it, so its shore, the surface and the bottom played with all the colors. Nature is a really powerful magician.

Pohořský rybník

Pohořský rybník

Pohořský rybník

Od Pohořského rybníka jsme zamířili do obce Leopoldov a doufalii jsme, že se cestou najíme u Baronova Mostu, jediném místě s občerstvením. Bohužel měli zavřeno. Jestli mají otevřeno přes léto, netuším, každopádně je dobré mít na paměti, že tahle trasa vede panenskou přírodou a na občerstvení tu nenarazíte vůbec nikde. Obcí Leopoldov jsme jen projeli a za ní už nás čekalo závěrečné stoupání do Pohorské Vsi k autu.

From Pohořský pond, we headed to the village of Leopoldov and we hoped that we would have a lunch at Baron's Bridge, the only place with refreshments. Unfortunately, they were closed. If they're open over the summer, I do not know, in any case, it's good to keep in mind that this trip leads through a virgin nature and you can not find snacks anywhere. We just passed the village of Leopold, and the final climb to Pohorská Ves to our car was ahead.

Za Baronovým Mostem

Pohorská Ves

Ujeli jsme 24 kilometrů krásnou přírodou a poznali další část jižních Čech. Původně jsme měli v plánu jet na Modravu, ale rozhodnutí vyměnit ji za Novohradské hory nelituju. Naopak. Je tady krásně, až mě to místy dojímalo. Cestovat do zahraničí mě baví, ale poznávat místa u nás mě baví ještě víc. Zvlášť ta, která davy turistů opomíjení.

We rode 24 kilometers in a beautiful nature and saw another part of southern Bohemia. We were originally planning to go to Modrava, but I did not regret the decision to change it for Novohradské hory. It's beautiful here. I enjoy traveling abroad, but I enjoy travelling our country even more. Especially those places which crowds of tourists omit.

Cyklostrasa Novohradské hory