Abychom se dostali k penzionu, museli jsme odbočit z hlavní silnice do polí. Prašná cesta nás dovedla ke stavení. Auto jsme nechali u vzrostlé lípy, u které je křížek s dřevěnou lavicí a vystoupili. Táhlo nás to dovnitř jako magnet a hned po projití bránou jsme to pochopili. Ocitli jsme se na místě, které znám jen z pohádek a nikdy by mě nenapadlo, že se do té pohádky dostanu.

Dvůr je vydlážděn spoustou velkých žulových kamenů, které tu leži po staletí , původní kamenné části stavení doplňuje citlivě zrekonstruovaná část s ubytováním, zázemím a pavlačí. Nikde nikdo, jen ptáci nás vítali svým zpěvem. Na prvních dveřích byl zvonek, tak jsme zazvonili. Přišla nám otevřít paní Dora, která je majitelkou, ale hlavně duší celé Krakovice.

Pokoje jsou tu tři a jak jsem se od Dory dozvěděla, tak počet navyšovat neplánuje, i když tu prostor je. Chce totiž, aby si místo uchovalo charakteristický genius loci, nechce ho měnit a ničit. Ve stodole, která čeká na rekonstrukci, raději místo pokojů udělá místo na společná setkávání, výstavy a jiné kulturní akce.

Známou pravdou je, že detaily dělají celek a těch tu najdete nespočet. Velkou část oprav si dělají svépomocí a tak je to běh na dlouhou trať. Protože to ale dělají citlivě, místo neztrácí na své energii a kráse. Mezi kamennými zdmi, stodolami, u křížku pod lípami a v okolí potoka udržují sekaný trávník a postupně umísťují lavičky. Časem přibydou sochy a výtvarná díla.

Za dvorem je u malé tůně ohniště a u něho obrovský dřevěný stůl s lavicemi. Posedět večer u ohně a něco ugrilovat není problém, Dora Vám ochotně dá košík s třískami a dřevo na podpal. Do tůně teče z lesa potok, kolem kterého jsou lavičky. Pokud přijedete s dětmi, je tu pískoviště. Ovšem největším a nejkrásnějším hřistěm je statek sám o sobě a hlavně tahle jeho zadní část u potoka. Jsem vděčná, že tu nejsou nikde poházené rozbité hračky, ty šílené skluzavky a plastové domky, které jsou na každém hřišti. Ella si s dcerami Dory posílala klacky (rozuměj lodičky) po proudu potoka, stavěla domečky pro skřítky, hrála na schovávanou a večer jsme ji zaháněli na pokoj úplně špinavou, ulítanou, upocenou a šťastnou.

Snídaně jsou každé ráno přichystané ve světnici a jsou opravdu bohaté. Začít nový den dobrou snídaní v příjemném prostředí a s lidmi, které máte rádi, je k nezaplacení. A tady to tak je.

Penzion Krakovice je jednoduše místo, které Vám zklidní tempo, svým špatným signálem Vás donutí vzít si do ruky knížku, povídat si, nebo jen poslouchat ptáky, les a případně výskající děti od potoka. Na statku je ještě hodně práce a najdete tu mnoho nedokonalostí, které ale paradoxně dělají místo naprosto dokonalým. Jestli je pro Vás největším pokladem najít klid, tak v Krakovici ho zaručeně najdete.