Sázava u Davle

Zamířili jsme na jih od Prahy do Davle, která leží na soutoku Vltavy a Sázavy. Je to krásné místo obklopené vodou, lesy a skalami. Atmosféru podtrhuje tajemný ostrov se základy historicky prvního mužského kláštera v Čechách, kam se dostanete pouze na lodi. Výchozím bodem se pro nás stalo malé parkoviště nedaleko vlakového nádraží.

Od nádraží jsme se vydali po červené turistické značce, která nás podél Sázavy a železniční tratě vedla příjemnou krajinou až do Pikovic. Z vedlejší silnice jsme brzy sjeli k vodě na stezku zpevněnou kameny. V rozsáhlé chatové oblasti jsme potkávali jednoho rybáře za druhým, řeka Sázava je pro ně rájem. Jízda po kamenech nebyla úplně komfortní, ale příjemná krajina kolem a hučící řeka po pravici vše vykompenzovala.

Sázava za Davlí

V Pikovicích jsme přejeli lávku na levý břeh, kde začíná ta pravá Posázavská stezka, která se táhne do Žampachu. Po pravé ruce se rozkládá pověstný vrch Medník, národní přírodní památka s výskytem vzácných rostlin.

Prastaré povrchové zlaté doly na Medníku a pikovická rýžoviště zlata jsou pozůstatkem těžby zlata v okolí Sázavy. V lese jsou patrné kruhové propadliny a někdy i kopečky vytěžené hlušiny. Pikovická rýžoviště zlata se podle známé písničky o babičce Mary údajně čeří v příboji Sázavy. Dnes je tato oblast velmi rušná zejména díky velkému počtu chatařů, jejichž víkendová obydlí se táhnou do daleka proti proudu řeky.  I tady jsou břehy obsypány rybáři.

Sázava je pod lávkou lehce přístupná, takže jsme si dali pauzu a na břehu řeky chvíli relaxovali.

Červená značka nadále sleduje tok řeky, která tu před tisíci lety prorazila tvrdé horniny jílovského pásma. Na druhé straně nad osadami občas zasupí vlak na trati populárního Posázavského pacifiku. Z některých míst je i krásně vidět na tuto slavnou vlakovou trať, po které je svezení velkým zážitkem. Během jízdy vlakem z Petrova se turistům otevírají krásné pohledy do údolí řeky Sázavy sevřeného z obou stran skalnatými útesy. Nevšedním zážitkem je přejezd po 48 metrů vysokém železničním viaduktu z roku 1901, tzv. Žampašském mostě.

Stezka střídavě stoupá a klesá, některá místa jsou vytesaná dokonce ve skále. Chaty a sruby, které jsme míjely, stály i na zdánlivě zcela nepřístupných místech a my nad tím jen nevěřícně kroutili hlavou. Na protějším břehu řeky se vypíná skalní útvar Pikovická jehla s dřevěným křížem na vrcholku. Také jsme během jízdy museli překonat dvoje kamenné schody, což dá s kolem zabrat.

Posázavská stezka

Na trase je několik vyhlídek.  Zejména Klimentova vyhlídka nabízí nádherné výhledy na řeku Sázavu. Je z ní vidět zákruta řeky, na níž lze v sezóně pozorovat plující vodáky. Vyhlídka nese název po Josefu Klimentovi, učiteli, dlouholetém pracovníkovi KČT a autorovi turistických průvodců.

Klimentova vyhlídka

Výhled z Raisovy vyhlídky do údolí Sázavy nám znemožnily vzrostlé stromy, ovšem Žampašská vyhlídka nám to vynahradila. Zde je krásná podívaná na vyhlášený železniční viadukt.

Vyhlášený železniční viadukt

Stezka vede do Žampachu, kde je už tok řeky několikanásobně užší, než jaký je v Davli. Na pravém břehu Sázavy končí žulové pásmo a bývaly tam takzvané puchýrny, kde se ve středověku drtila ruda s obsahem zlata, ty už ale zcela zanikly.

My jsme se rozhodli uhnout z červené trasy a pokračovat zpátky po modré. Pohodlná cesta nás vyvedla z další chatové osady do polí a před obcí Třebsín jsme si udělali zastávku u vodníka Třeba, který u studánky střeží desítky barevných hrnečků. V Třebsíně mají překrásnou zvoničku s dřevěnou střechou, radost pohledět.

U vodníka Třeba

Třebsín

Širokou lesní cestou jsme se vrátili do Pikovic, po lávce přejeli Sázavu na druhý břeh a po kamenné stezce se vrátili stejnou trasou do místa, ze kterého jsme ráno vyráželi.

Ujeli jsme příjemných 25 km, ale je tu mnoho možností, jak si výlet prodloužit. Trasa není zadarmo, zejména v okolí vyhlídek. V sezóně se po stezce pohybuje mnoho pěších turistů, doporučuji vyrazit tedy mimo vytížené dny, jako jsou víkendy. Pak budete nadšení.

Mapa cyklotrasy

Vlog z cyklovýletu