Ella je systematik, má ráda ve všem pořádek. V praxi to znamená, že když jí dáte do ruky mapu s očíslovanými expozicemi, musíte jít pěkně od čísla 1 až do čísla 21, nic nesmíte vynechat a přeskočit. Dřevěné městečko máme teda po letošní návštěvě prošlé celé a pochopila jsem, že začíná ožívat až kolem jedenácté hodiny dopolední, kdy otevře hostinec a stánky. My jsme tu byly krátce po otevření a to ještě spalo.

Něco Ellu bavilo méně, něco více. Jednou ze staveb, která ji zaujala, byl kostel sv. Anny z Větřkovic, hlavně tedy interiér a okolní Valašský Slavín, kde jsou symbolické hroby osobností významných svým vztahem ke kultuře Moravského Valašska.

Ella likes to have a system in everything. In practice this means that when you give her a map with numbered expositions, you have to go nicely from number 1 to number 21, you can not skip and miss anything. So we visited everything in the Wooden village. This year I found out that the village comes to live about eleven o'clock in the morning when all taverns and shops open. We were there shortly after opening and it was still asleep.

Something Ella enjoyed less, something a little more. One of the buildings that attracted her was the church of St. Anna of Větřkovice, especially the interior and the surrounding of Wallachian Slavín, where the symbolic graves of personalities significant of their relationship to the culture of Moravian Wallachia are.

Kostel sv. Anny

Na místní poště jsme se zdržely. Starší paní za přepážkou Elle ukázala historický telefon a vyprávěla nám, že dnešní školní děti už ani nepoznají, že je to telefon a na jakém principu fungoval. Prý jim trochu svitne, když jim napoví utržené sluchátko z pohádky Mach a Šebestová, ale pak ji odrovnají otázkou, jak ho nosili s sebou, když je tak velký? Obdivovaly jsme pošťáckou uniformu, ale paní nám hned vysvětlila, že je sice krásná na pohled, ale naprosto nepraktická, protože je těžká a pošťáky pěkně kousala. Na závěr nám dala pár tipů, co si nenechat v muzeu ujít a my pokračovaly dál.

We stayed longer at the local post office. The older lady behind desk has shown Ella an old phone and told us that today's school children do not even know that it's a phone and how it worked on. And they usually ask how people used to carry it when it's so heavy? We admired the postman's uniform, but the lady immediately explained that it was totally impractical because it was heavy and uncomfortable. In the end, she gave us some tips not to miss the museum and we continued.

Budova se smíšeným zbožím a poštou

Interiéry! To v Rožnově prostě umí. Ella hltala jeden pokoj za druhým a nejradši by se do nějakých nastěhovala.

Interiors! Rožnov is simply the best in it. Ella visited one room after another and would move in when possible.

Interiéry v Dřevěném městečku

Poslední věc, která Ellu zaujala, byla interaktivní expozice v Panské sýpce Jak stavěli naši předkové. Opravdu moc hezky a zajímavě udělaná. Dozvíte se tu spoustu informací o tom, jak a z čeho se dříve stavělo, jak se vyráběly šindele, nebo cihly, otestujete si své znalosti o druzích dřeva, vyzkoušíte si samotnou práci se dřevem, nebo si složíte velké magnetické puzzle na stěně. Nemohla jsem Ellu odsud dostat.

The last thing Ella was interested in, was an interactive exposition in the Granary building How it was built in past. Really very nice and interesting. You will learn a lot of information about building, how and from which material it used to build shingles or bricks, you can test your knowledge of wood, try woodworking, or large magnetic puzzle on the wall. I could not get Ella out of here.

Výstava Jak stavěli naši předkové

Protože jsme měly ještě čas, než pro nás Michal přijel, rozhodly jsme se navštívit Valašskou dědinu, ve které jsem předtím nikdy nebyla. Valašská dědina je nejrozsáhlejším areálem muzea. Hospodářské usedlosti, salašnické stavby, mlýn a kovárna věrohodně představují vesnice z Beskyd. Políčka, zahrádky a ovocné stromy dokonale doplňují domy a ukazují, jak se dříve hospodařilo. Potkaly jsme tu i řadu domácích zvířat, největší úspěch měl osel.

Because we had some time before Michal picked us, we decided to visit the Wallachian Village, where I had never been before. The Wallachian Village is the most extensive area of the museum. Farmhouses, farm buildings, mill and forge credibly represent villages from the Beskydy Mountains. The fields, gardens and fruit trees perfectly complement the houses and show how it was farmed before. We met a number of domestic animals, the donkey having the greatest success.

Valašská dědina

Větrný mlýn z Kladník, který v dědině mají, je nejstarším a nejrozšířenějším typem. Je stále funkční a nás tedy hodně bavil. Uvnitř nám pan mlynář pověděl spoustu zajímavých informací o tom, jak funguje a jak se zrno zpracovává. Nás ovšem nejvíce zaujala informace o tom, že se za větrem otáčí mlýn celý.

The windmill there is the oldest and most widespread type. It is still working and we liked it a lot. Inside, the miller told us a lot of interesting information about how it works and how the grain is processed. However, we were most interested in the fact that the whole mill is rotating along the wind.

Větrný mlýn z Kladník

Ovšem pro mě nejkrásnější stavba neleží v muzeu, ale za jeho plotem. Je to Jurkovičova rozhledna. Ta byla postavena na Karlově kopci v Rožnově pod Radhoštěm podle plánů architekta Dušana Jurkoviče, který ji navrhl již v roce 1896. Výška rozhledny je 32 metrů a veškeré kovářské a klempířské práce a většina tesařských prací včetně detailů byly prováděny ručně za použití starých pracovních postupů.

But for me the most beautiful building is not in the museum but behind its fence. It is Jurkovič's lookout tower. It was built on the hill of Karlův kopec in Rožnov pod Radhoštěm, according to the plans of the architect Dušan Jurkovič, who designed it already in 1896. The height of the tower is 32 meters and all the forging and plumbing work and most of the carpentry work including details were done manually using old work procedures.

Jurkovičova rozhledna

Když jsem byla malá, tak jsme Valašské muzeum v přírodě navštívili pokaždé, když jsme byli v Rožnově. Nebavilo mě to. Ale Ella je v tomhle jiná. Pořád ještě nasává informace o všem jako houba a tahle sonda do minulosti se jí hodně líbila. Návštěva muzea pro mě tedy dostala jiný rozměr a roli průvodce do minulosti jsem si díky ní užila.

When I was a kid, we visited the Wallachian Museum every time we were in Rožnov. I did not enjoy it. But Ella is different. She's still sucking information about everything like a sponge, and she liked it a lot. The museum's visit to me was therefore different, and I enjoyed the role of the guide to the past a lot.