Soutěska byla objevena náhodou místním starostou Jakobem Žumerem a fotografem Benediktem Lergetporerem v roce 1891 a o dva roky později byla zpřístupněna veřejnosti. Traduje se, že název Vintgar byl odvozen od jejího tvaru, který připomíná skleničku na víno.

Soutěska je hluboká okolo 100 m, v některých místech až 250 m a vine se do délky 1 600 m. Podél řeky Radovny byly vybudovány dřevěné chodníky a projít tudy je nenáročné. Je potřeba jen myslet na to, že díky vlhkému klimatu to místy klouže a připravit se v sezóně i na davy turistů, které sem proudí. My jsme se vypravili hned ráno a davům se tak vyhli.

Soutěska je úžasná. Ať už se bavíme o řece Radovně a jejích peřejích, vodopádech, puklinách ve skalách, všudypřítomné bujné vegetaci, nebo i o dřevěných stezkách a visutých mostech. Tyrkysová barva vody je tak úchvatná, že se Vám od ní nedaří odtrhnout oči. Zároveň je tak čistá, že dohlédnete bez problému na dno a cestu si zpříjemňujete pozorováním pstruhů.

Na konci naučné stezky je 13 m vysoký vodopád Šum. Je nad ním lávka, takže si můžete vybrat, jestli Vám bude šumět pod nohami, nebo nad hlavou. Sešli jsme pár schodů, přešli most přes Radovnu a ocitli jsme se přímo pod ním. Je to taková třešnička na dortu.

Tam, kde se dá k řece z cesty sejít, tam všude stojí kamenné mohyly všech velikostí. Když to Ella viděla, chtěla si jednu samozřejmě také postavit. Na zpáteční cestě jsme jí to dovolili a byla naprosto nadšená. Jak málo stačí dětem ke štěstí.

V téhle části Triglavského národního parku je zajímavých soutěsek několik, Vintgar je nejznámější. Bohužel už jsme neměli čas si projít i ty další, ale věřím, že se sem někdy vrátíme a navštívíme i je. Každopádně Vintgar je nezapomenutelná.

Soutěska Vintgar