Vyrazili jsme z Velkých Karlovic. Auto můžete nechat buď na parkovišti u místní plovárny, nebo před kostelem Panny Marie Sněžné. Dřevěný římskokatolický kostel z roku 1754 má půdorys kříže a nad středem kostela je barokní věžička se dvěma zvony. Interiér kostela je překrásný, nenechte si jeho návštěvu ujít, než se vydáte na kola.

We started in Velké Karlovice. You can leave your car either in the parking lot at the local swimming pool or in front of the Church of Our Lady of Snow. The wooden Roman Catholic church from 1754 has a plan of the cross, and above the center of the church is a baroque tower with two bells. The interior of the church is beautiful, do not miss your visit before starting your ride.

Kostel Panny Marie Sněžné ve Velkých Karlovicích

Od kostela jsme vydali po cyklostezce Bečva proti proudu řeky. Cyklostezka kopíruje hlavní silnici, v několika místech musíte hlavní silnici přejíždět, tudíž je na místě jet opatrně. Přibližně po šesti kilometrech jsme odbočili vlevo do údolí Velké Hanzlůvky, minuli několik chat a po asfaltové silnici pak lesem vystoupali táhlým kopcem k Laďovu prameni.

From the church we rode along the Bečva Cycle Route upstream. It copies the main road, in some places you have to cross the main road, so it is good to be careful. Approximately six kilometers later, we turned left into the valley of the Velká Hanzlůvka, we rode by several weekend houses along the asphalt road, then through the forest we climb a long hill to Laď'ův spring.

Údolí Velké Hanzlůvky

Velká Hanzlůvka

Stoupání k Laďovu prameni

Voda z Laďova pramene, respektive z pramene Velké Hanzlůvky, přijde po táhlém kopci vhod. Na svazích je pramenů více a studánek na cestě potkáte hned několik.

The water from Laďův spring, or from the spring of Velká Hanzlůvka, will come in handy after a long uphill ride. On the hills there are more springs and you will meet some along the way.

Laďův pramen

Lesní cesta se stačí prudce vlevo a směřuje pod nejvyšší vrchol Vsetínských Beskyd Vysokou (1.024 mnm). Nejeli jsme až na vrchol Vysoké, ale pokračovali po červené po hřebeni. I když stoupání začalo být úmorné, pořád se jelo po příjemném povrchu. Když se stromy rozestoupily, užívali jsme si první výhledy do okolí.

The forest trail turns left and it is heading under Vysoká, the highest peak of Vsetín Beskydy (1,024 m above sea level). We did not ride to the top of the Vysoká, but followed red tourist sign. Although the climb began to be hard, it was still on a pleasant surface. As the trees slumped, we enjoyed the first views of the surroundings.

Pod Vysokou

Jedna z mnoha studánek

Pod Vysokou

Náročnější terén pro vozík přišel pří výjezdu z lesa přes vrchol Polany, kdy se začínaly objevovat na cestě kameny, které mi jízdu začaly dost komplikovat. A to jsem netušila, že to je jen začátek.

The more demanding terrain for the carrier came out of the woods over the Polana peak, when stones began to appear on the road, which complicated my ride. And I did not know yet, it was just the beginning.

Polana

Hřebenovka pokračovala přes Benešky. Lesy střídaly pláně a pastviny, na kterých ve stínu odpočívaly krávy a výhledy na Beskydy se nám servírovaly zprava i zleva. Byla to nádhera. Tahle část trasy je nejkrásnější a myslím, že ji hned tak něco nepřekoná.

The trail continued through Beneška. Forests alternated the plains and pastures where the cows were resting in the shade, and the views of the Beskydy were served from right and left. It was wonderful. This part of the trip is the most beautiful and I think nothing can beat it soon.

Benešky

Rozcestí v sedle Pod Kotlovou vnímám jako mezník mezi náročnou a velmi náročnou částí trasy. Nemít elektrokolo, tak se rozpláču stejně tak, jak plakala jedna slečna, kterou jsem míjela. Naprosto jsem s ní soucítila. První stojka a kamenná plotna přišla hned nad občerstvením Pod Kotlovou. Netroufla jsem si ji s Chariotem vyjet, tak to vyjel místo mě Michal. Já si to vyšlápla pěšky s jeho kolem. Nahoře nás čekal další krásný výhled, díky kterému se mi to rozdýchávalo líp.

I see the crossing in the saddle Pod Kotlovou as a milestone between the demanding and the most demanding part of the trip. If I did not have an electric bike, I would be crying like a girl, we met on the trail. I totally understood her. The first stony steep hill came just above the refreshment Pod Kotlovou. I was afraid to ride it with Chariot, so Michal did it. I walked up on foot with his bike. There was another beautiful view overhead, which made me feel better.

Pod Kotlovou

Nad sedlem Pod Kotlovou

Cesta pokračovala lesem. Zanedlouho přišla další kamenná plotna společně se stojkou a já se rozhodla, že to zkusím vyjet. Trochu jsem se zadýchala, ale vyšlo to. Díky stupni Turbo jsem vozík vytáhla bez problémů. Co mi vadilo nejvíc, bylo obecenstvo. Pokaždé, když jsem vyjížděla ten krpál, tak se všichni zastavili a dívali se na mě, jako na cvičenou opici. Pravděpodobně litovali Ellu, že se ve vozíku natřásá, ale ona spala a opravdu žádnou újmu neutrpěla.

Upřímně ale napíšu, že se mi dost ulevilo, když jsme dorazili nad sjezdovku Soláň a kolem křížku sjeli ke Zvonici na Soláni. Prý se tomu tady říká "Valašský Olymp" a pro mě to tedy olymp byl!

The trail continued through the woods. Soon, another stony steep hill appeared and I decided to try it out. It was little bit demanding but I made it. Thanks to Turbo mode on my e-bike, I pulled the carrier without any problems. What I was most concerned about, was the audience. Every time I rode uphill, everyone stopped and looked at me like at a trained monkey. They probably regretted Ella sitting in the carrier, but she slept and did not suffer any harm.

But to be honest, I was happy when we reached the Soláň slopes and passed the cross to the Zvonice Soláň. It is said that it is called "Wallachian Olymp" and for me it was the Olymp at all!

Sjezdovka Soláň

Křížek na hřebeni Soláň

Zvonice Soláň

Na Soláni jsme si dali jídlo, odpočinuli a pak si užili sjezd po zelené turistické značce. Bylo to za odměnu. Cesta vedla po asfaltové silnici kolem rodinných domů, pak pokračovala pěšinou a lesem až k hlavní silnici zpět do Velých Karlovic.

At Soláň we had a lunch, relaxed and then enjoyed downhill ride along the green tourist sign. It was a reward. The trail continued along the asphalt road by the family houses, then through the footpath and forest to the main road back to Velké Karlovice.

Závěrčný sjezd do Velkých Karlovic

Nadřela jsem se i s elektrokolem, ale za tu krásnou přírodu a dokonalé výhledy to těm hřebenovkám odpouštím. Nechte děti s někým v Razuláku ve Velkých Karlovicích, vezměte kola a užijte si to. Je tam opravdu krásně.

It was challenging even with my e-bike. but for that beautiful nature and amazing views I forgive everything those ridges. Let the kids with someone in Razulák park in Velké Karlovice, take bikes and enjoy the ride. It's really worth it.

Cyklotrasa Vsetínské Beskydy