Vysočina aréna je ideálním výchozím bodem. Během chystání se na cestu jsme po očku sledovali sportovce na kolečkových lyžích kroužících na oválu. Tady mají všichni běžkaři a biatlonisté opravdu skvělé podmínky pro letní přípravu.

Vysočina Aréna

Arénu jsme objeli a začali stoupat po asfaltové silnici nad les do polí. Mraky a slunce rozehrály po kopcích krásnou hru se stínem a bylo se tak na co dívat. Zanedlouho jsme se vrátili do hlubokého lesa a po pohodlných pěšinách jsme dojeli k přírodnímu amfiteátru u studánek Barborka a Vitulka. Se studánkami je spojena tradiční jarní slavnost s názvem Otvírání studánek. V lese se každoročně v květnu rozezní stejnojmenná kantáta hudebního skladatele Bohuslava Martinů.

Když se rozehraje hra světla a stínu po kraji

Mírné stoupání před vjezdem do lesů, Vysočina Aréna v zádech

Krásné lesy Žďárských vrchů

Studánky Barborka a Viitulka

Studánky Barborka a Vitulka

Od studánek jsme pokračovali dál k malebnému rybníku Sykovec s travnatou pláží a pozvolným písčitým vstupem do vody. Díky své nadmořské výšce je nejvyšším položeným rybníkem na Vysočině. Lehli jsme si na dřevěné molo a na chvíli relaxovali.

Rybník Sykovec

Minuli jsme několik domů v obci Tři studně a opět se vnořili do krásných lesů, co voněly po jehličí. Na břehu Rumpoltova rybníka jsme nabrali sílu na stoupání, které nás čekalo k vyhlídce Devět skal a že bylo výživné. Stupeň Boost to jistil.

Žďárské vrchy jsou prostě srdcovka

Rumpoltův rybník

Rumpoltův rybník

Devět skal (836 m) je nejvyšší vrchol Žďárských vrchů a druhý nejvyšší vrchol celé Českomoravské vrchoviny. Název je odvozen od devíti skalních útvarů roztroušených v okruhu 1 kilometru, které tvoří seskupení typu skalního města. Stěny skal dosahují výšky až 15 m. Kromě hlavního bloku Devět skal tvoří ještě dalších osm skalisek – Záludná věž, Žďárská věž, Královský zámek, Dvojitá věž, Pyramida, Malá věž, Strmá věž a Šikmá věž.

Vyhlídka je situovaná na jedné ze skal, ale nedá se k ní na kole dojet. Kola jsme tedy nechali asi 100m pod vrcholem a vystoupali na ní pěšky. Naskytnul se nám téměř kruhový výhled do okolí. Při dobré viditelnosti lze údajně spatřit Králický Sněžník nebo Krkonoše, my jsme takové štěstí neměli.

Pod vrcholem stojí lovecký srub, který v říjnu roku 1940 nechalo postavit velení německé pozemní armády pro nacistické předáky. Na sklonku 2. světové války operovaly v okolí partyzánské oddíly Vpřed a M. J. Hus. Dnes je srub využíván jen zřídka.

Devět skal

Za odměnu za stoupání k vyhlídce nás čekal parádní sjezd lesem. Cesta byla lemovaná roztodivnými skalisky. Skály ve Žďárských vrších patří mezi hlavní turistické magnety. Jejich divokost krásně kontrastuje s plochou krajinou kolem.

Skalní útvary po cestě

Pomalu jsme se přiblížili do nejkrásnější části celé trasy. Ta začíná v obci Milov, která vznikla po obou stranách řeky Svratky v místech, kde řeka tvoří přirozenou hranici mezi Čechami a Moravou a v současnosti má pouze 7 obyvatel. Ovšem díky velkému hotelovému komplexu a kempu na břehu Milovského rybníka to tu v létě žije.

Milovský rybník

Nezdržujeme se dlouho a stoupáme do obce Blatiny. Název obce je odvozen od skutečnosti, že byla založena na bahnitém terénu. Blatiny jsou typickou vsí pozdní horské kolonizace s rozptýlenou zástavbou. Jednotlivé chalupy vznikaly uprostřed obdělávaných polí, luk a pastvin. Roztroušené chalupy se zachovalou lidovou architekturou jsou schovány pod mohutnými korunami stromů a obklopeny rozkvetlými loukami. Celá ves tvoří velkou zahradu plnou lučních květů a je to opravdu nádhera.

Blatiny jsou opravdu nádherné

Nad obcí v sedle pod Drátníkem stojí čtrnáctitunový kamenný monument, který připomíná výkony horolezce Radka Jaroše. Kámen je částečně zapuštěný do země a na úspěšné výstupy odkazují názvy vrcholů a letopočty.

Kamenný monument věnovaný Radku Jarošovi

Na dohled od monumentu je další krásné stavení a v něm občerstvení U Kolouška. Výborná květáková polévka, domácí tvarohová buchta a bezinková limonáda přišly asi po 30 km jízdy na kole vhod. Jsme lehce za polovinou. 

Občerstvení U Kolouška

Po polních a lesních cestách míjíme obce Samotín a Kadov. V okolí Kadova je roztroušeno mnoho romantických stavení, která stojí na samotě. Jednou takovou samotou je bývalý Josefský dvůr. Ten založila novoměstská vrchnost v 17. století, aby obhospodařoval stále se rozšiřující polnosti na vymýcených pasekách. Objedeme ho a po úzké pěšině, která kopíruje okraj polí a luk, se vnoříme zpět do lesa.

Josefský dvůr

Romantická stavení po cestě

Další zastávkou je Medlovský rybník, u kterého je další kemp. Zároveň předstíráme, že nevidíme naprosto nevkusnou stavbu hotelu, kolem které musíme projet. Mineme kemp, projedeme po silnici po hrázi rybníka Sychrov, u kterého jsme již jednou byli, ale z opačné strany, a jsme téměř ve finále.

Cestou do Nového Města na Moravě

Třešničkou na dortu jsou singletracky nad arénou Vysočina.  Podle úrovně trénovanosti a technických schopností si ze stezek v Novém Městě na Moravě vybere každý. Technicky nenáročné, bezpečné stezky pro děti, přírodní stezky pro handicapované cyklisty sjízdné na kolečkovém křesle nebo handbiku, ale současně i náročné traily pro zkušené bikery, to všechno tu najdete. Nikde nikdo, takže jsme měli všechny stezky pro sebe a parádně si to užili.

Ujeli jsme 52 km středně náročné trasy, která vedla většinu času mimo frekventované silnice. Povrch se střídal jak na běžícím páse. Užili jsme si beton, šotolinu, kořeny, hlínu, písek, kameny, široké cesty i úzké pěšinky. Byl to parádní den v krásné přírodě Žďárských vrchů. 

Cyklotrasa Žďarské vrchy