Novohradské hory nás vzaly za srdce. Na první pohled se zdá, že zajímavých míst je tu pomálu, ovšem zdání klame. Připomínají Šumavský národní park, ale oproti němu mají jednu velkou výhodu a to, že masová turistika se jim zatím vyhýbá. Když jsem studovala mapu a rozhodovala se, jakou část projedeme, byl to celkem oříšek. Nakonec jsem se intuitivně rozhodla pro 24 kilometrů kolem Pohoří na Šumavě a udělala jsem dobře. Takhle nádhernou cyklotrasu už jsme dlouho nejeli.
Kostel Sv. Linharta v Pohorské Vsi
Auto jsme zaparkovali v Pohorské Vsi na malém parkovišti před budovou Informačního centra. Báli jsme se promluvit nahlas, jaké tu bylo ticho. Místo po silnici jsme se vydali na kolech nad vesnici do polí a pak lesní cestou pokračovali až na oficiální cyklotrasu 1193. Pěšina je úzká, ale na kole se projet v pohodě dá. Cyklostezka je asfaltová a táhne se poměrně hustým jehličnatým lesem.
Cestou jsme minuli pár krmelců pro zvěř a informační ceduli o Žofínksém pralese. K němu lze na kole dojet, ale protože je oplocený a veřejnosti nepřístupný, pokračovali jsme dál k Huťskému rybníku. Ten nám vyrazil svou krásou dech. Jako by ho někdo namaloval. Slezli jsme z kol a kochali jsme se. Všude kolem lítaly vážky a voda byla tak průzračná, že jsme mohli bez problému pozorovat čilý život pod vodou.
Huťský rybník
Po nějaké době jsme sedli znovu na kolo a užívali si jízdu lesem. Minuli jsme zaniklé obce Stříbrné Hutě a Janovy Hutě, které připomínají už jen informační cedule. Když jsme vyjeli z lesa, naskytl se nám nádherný výhled do okolí na louky a protější kopce. 
Na každé louce byl posed. Neodolali jsme a za Janovými Hutěmi jsme na jeden vylezli. Zážitek pro Ellu to byl veliký.
Posed u Janových Hutí
A tady přišlo opravdu dlouhé a poměrně prudké stoupání. Ellu tentokrát v rámci tréninku táhl Michal a bylo mi ho hodně líto. Několikrát jsem mu nabízela, že si Chariota vezmu za své elektrokolo, ale nechtěl. Smekám. Vystoupali jsme až k Lužnici, kde jsme u vody chvíli poseděli.
Stoupání k Lužnici
Lužnice
Za mostem přes Lužnici jsme se dali vlevo a vnořili se opět do lesa. Cestou jsme narazili na několik stromů, které vrostly do sebe a cestu nám zpříjemňoval hučící potok. Ovšem největším zpestřením pro Ellu byla dvě poměrně velká mraveniště.
Oblast od Lužnice do Pohoří na Šumavě
Zatímco Ella pozorovala hemžení v mraveništi, já jsem se nechala unášet výhledem na kostel Svaté Panny Marie Dobré rady v Pohoří na Šumavě. Tento pozdně barokní kostel nechal v Pohoří postavit majitel zdejšího panství hrabě Josef Jan Buquoy na místě starší kaple z roku 1779. Po druhé světové válce byli odsunuti německy mluvící obyvatelé a obec se postupně vylidnila. V 50. letech byl kostel využíván jako stáj pro dobytek. V roce 1999 se po dešti zřítila věž kostela, která při pádu zničila chrámovou loď. Zůstaly stát jen boční obvodové zdi a presbytář. Částečně je kostel obnoven, loď (bez přední stěny) zůstala bez střechy, krovů a klenby, opravena zde byla pouze koruna zdiva. Novou zdí s oknem a dveřmi je naopak nově uzavřena kaple, která vznikla z presbytáře. Sakristie a přístavky mají nová okna, loď má jen rámy oken beze skel. Kostel je volně přístupný a je to magické místo, jehož atmosféru fotografie bohužel nepřenesou.
Kostel Svaté Panny Marie Dobré rady
Pohoří na Šumavě
Když jsme opustili Pohoří na Šumavě, rozprostřela se před námi krajina, která mi silně připomněla Modravu. Rozlehlé pláně, balíky slámy, blízko cesty šumící potoky a Pohořský rybník, do něhož se opíralo slunce a tak jeho břeh, hladina i dno hrály všemi barvami. Příroda je opravdu mocná čarodějka.
Pohořský rybníkOd Pohořského rybníka jsme zamířili do obce Leopoldov a doufali jsme, že se cestou najíme u Baronova Mostu, jediném místě s občerstvením. Bohužel měli zavřeno. Jestli mají otevřeno přes léto, netuším, každopádně je dobré mít na paměti, že tahle trasa vede panenskou přírodou a na občerstvení tu nenarazíte vůbec nikde. Obcí Leopoldov jsme jen projeli a za ní už nás čekalo závěrečné stoupání do Pohorské Vsi k autu.
Ujeli jsme 24 kilometrů krásnou přírodou a poznali další část jižních Čech. Původně jsme měli v plánu jet na Modravu, ale rozhodnutí vyměnit ji za Novohradské hory nelituji. Naopak. Je tady krásně, až mě to místy dojímalo. Cestovat do zahraničí mě baví, ale poznávat místa u nás mě baví ještě víc. Zvlášť ta, která davy turistů opomíjení.